Coming soon...

Zhlédnete film, něco si přečtete, popřípadě vás někdo vytočí tak, že máte sto chutí se vším praštit a zahrabat se sto mil pod zem... Zkrátka a dobře - uáááááááááááá!!! K tomu se může přidat bolest, dlouhodobější nesnáze či nespokojenost a recept na dokonalou depresi leží před Vámi na stole... ne - kouká na vás jako sůva z nudlí, jak by řekla moje babička (mimochodem moje nejlepší kamarádka).

A protirecept? Přece nový začátek! Jaký? Nechte se překvapit. A jestli nebude stát za to, tak tento blog urychleně (pro vaše vlastní dobro) přestaňte číst ;-)

Coming soon...

Elapela

13. září 2008

Milý deníčku,

zde takové jedno malé podobenství:

Mrkla. Tak něžně, tak o překot, tak šíleně. Mrkla podruhé, nic. Stál jsem ohromen a říkal jsem si, jestli to je její vůní nebo tím, že před chvíli za okny elegantně vzlétla holubice a zanechala za sebou nesmazatelnou stopu tesknoty. Poté se převalila z boku na bok a pozvala mne k sobě. Šel jsem opatrně, ale šel. Když jsem byl již velmi blízko, zasáhla mne ta vůně. Syčela mi výsměšně do tváře. Věděla to a potutelně se smála. Ne, smála se nahlas, bizarně, řehtala se jako kobyla... A pak jsem se probudil a ucítil znovu tu vůni. Linula se jí ze zápěstí, které se zlomilo, aby podepíralo její spící hlavu. Vstal jsem, šel do koupelny, našel vůni ve skříňce na toaletní potřeby a vrátil se s ní zpět do ložnice. Probudila se a sladce se na mne usmála. Mrštil jsem vůní těsně vedle jejího úsměvu. Podívala se vystrašenýma očima nejdřív na mne a hned potom na flakón, z něhož na podlaze zbyly pouhé střepy. V jednu chvíli jsme poté oba naráz zavadily pohledy o protější bílou stěnu – vězel na ní flek ve tvaru kříže. Sbalila mi kufry a šla si do drogérie koupit novou vůní. Čekal jsem na ni před drogérií, abych jí řekl poslední sbohem. Jenže ona již nevyšla. Když jsem o několik dní později kontaktovat policii, sdělila mi, že si vzala ve skladu drogérie život, protože její oblíbenou vůni přestali vyrábět...

Být ženou...

16. srpna 2008

Milý deníčku...

Je noc, přemýšlím o tom, proč některé vůně voní tak zvláštně, tak jinak a jiné se podobají jako vejce vejci...

Pramínky teplé krve

plouží se na kůži stehen -

Stékají do ztracena

a tiše předou svůj sten

Ženou v úhynu pohlaví

tajemstvím mocné říše -

tím být a nastavit kotníček…

Vím, že jsem ženou, vím to moc dobře, možná proto miluji ženské vůně, které nikdy nezahynou...ach Cerruti 1881 pour Femme, jestli se ztratíš z parfémového nebe, nikdy Ti to neodpustím...

Voňavé nálady...

9. srpna 2008

Milý deníčku...

Je noc a mne nezbývá než po celodenním shonu pět spočinout v myšlenkách na své voňavé kamarádky. Přemýšlím o svých náladách a atmosféře, která zcela pohlcuje mé minuty, hodiny, dny a někdy celé roky. Ta atmosféra má své jedinečné, originální zbarvení, má své tvary, předměty, ale i svou neopakovatelnou vůni. Vzpomínám si proto na své dětství, které jsem tak ráda trávila u prarodičů, to dětství se proto zahalilo do sladkých a přesto jemných vůní ovoce, mýdla a především nostalgické vůně staré kůže, k níž jsem tak ráda přičichávala, když jsem babičce seděla na klíně a svým slabým vyhulbým dětským tělíčkem se k ní tulila. Pak, v době, kdy jsem začala objevovat tajemství lásky, přišla vůně medu, ano, medu. Nosívala jsem medový balzám, jehož vůně mi snad natrvalo utkvěla v paměti. A nyní? Nyní cítím, že je atmosféra, nálada a vůbec má poslední "vnitřní doba" prodchnutá vůni vanilky a teplého ovoce... Proč? Inu, přišlo období zralosti a s ním i čím dál hlasitější pocit domova, stálosti a lásky, která mne tolik pohlcuje, až nejsem schopná ji plně docenit. Ale je to láska, nádherný cit, který bych definovala jako milosrdné tajemství jedné květiny, květiny, která je tolik křehká a citlivá...ach mimózo...

Hledám vůně

30. července 2008

Milý deníčku...

Hledám vůně. Ano, přesně tak, hledám ty nejkrásnější a nejopojnější vůně, které existují. Jak se to dělá? Míchá se, zkouší, opět míchá a opět zkouší a především čelá. Pořád dokola. Poté z takového kolotoče vzniká vůně, někdy něžná, jindy svádivá až běda. Chtěla bych jich namíchat spousty a poté se s nimi podělit s ostatními ženami, aby i ony mohly vonět originálně a ne jako půlka světa. Je to krásná práce, něco jako když jste malé děti a stavíte hrady z písku nebo posloucháte báseň a víte, že je tajemná jen ve svém celku, její slova sama o sobě nic neznamenají...

Už mi to konečně přišlo...

28. července 2008

Milý deníčku...

Ehm, název zní poněkud zavádějícím způsobem, ale ve skutečnosti mi přišel parfém, který jsem si objednala. Je to můj oblíbený Elizabeth Arden Sunflowers. I po tak dlouhé době, co jsem jej nepoužívala mi stále voní, dokonce možní více než předtím... Mám k němu i mléko a miniaturku, takže s mlékem šup na vanu a miniaturku šup k dalším, jen ať se moje sbírka pěkně rozrůstá... Tímto končím můj denikový zápis a jdu se věnovat o malinko prozaitějším věcem - psaní článku a pak odborné práci do filosofie. A propos, víte, že se to možná nezdá, ale filosofie má s vůněmi mnoho společného? Ona, když chce, tak je také voňavá a krásná