Voňavé nálady...

9. srpna 2008

Milý deníčku...

Je noc a mne nezbývá než po celodenním shonu pět spočinout v myšlenkách na své voňavé kamarádky. Přemýšlím o svých náladách a atmosféře, která zcela pohlcuje mé minuty, hodiny, dny a někdy celé roky. Ta atmosféra má své jedinečné, originální zbarvení, má své tvary, předměty, ale i svou neopakovatelnou vůni. Vzpomínám si proto na své dětství, které jsem tak ráda trávila u prarodičů, to dětství se proto zahalilo do sladkých a přesto jemných vůní ovoce, mýdla a především nostalgické vůně staré kůže, k níž jsem tak ráda přičichávala, když jsem babičce seděla na klíně a svým slabým vyhulbým dětským tělíčkem se k ní tulila. Pak, v době, kdy jsem začala objevovat tajemství lásky, přišla vůně medu, ano, medu. Nosívala jsem medový balzám, jehož vůně mi snad natrvalo utkvěla v paměti. A nyní? Nyní cítím, že je atmosféra, nálada a vůbec má poslední "vnitřní doba" prodchnutá vůni vanilky a teplého ovoce... Proč? Inu, přišlo období zralosti a s ním i čím dál hlasitější pocit domova, stálosti a lásky, která mne tolik pohlcuje, až nejsem schopná ji plně docenit. Ale je to láska, nádherný cit, který bych definovala jako milosrdné tajemství jedné květiny, květiny, která je tolik křehká a citlivá...ach mimózo...