Slovník parfémových přísad I

A	Ambra	Po dlouhou dobu měla ambra přízvisko "černé mořské zlato". Voskovitá, lepkavá hmota se vyskytovala v tropických oceánech. Tyto na hladině se vznášející útvary byly nestrávené zbytky potravy vyvržené z velrybího žaludku a představovaly jeden z nejlepších stabilizárotů používaných pro pafrémy. V dnešní době se ambra vyrábí synteticky v laboratořích voňavkářského průmyslu.
	Abelmošusové semeno	Olej je lisován ze semen abelmošusového keře. Vzhledem k tomu, že svou vůní připomíná ambru, je často používán jako její náhražka.
	Andělika	Olej z kořene anděliky, která se pěstuje ve Francii, Belgii a Německu. Voní pižmově a peprně s kořeněným zeleným nádechem.
	Anýz	Éterický olej se získává z plodů a listoví malého, věčně zeleného aromatického anýzového keře.
	Afrikán	Afrikán má zpeřené listy a zlaté květy na vrcholku stonku. Poskytuje silně aromatický výtažek s kořeněnými bylinnými tóny.
B	Benzoin	Balzámová pryskyřice z tropického styraxového stromu používaná jako stabilizátor vyznačující se kakaovitou sladkostí. Benzoin pochází z Thajska, Vietnamu a Laosu.
	Bergamotka	Pronikavě vonící silice získaná lisováním z dozrávajícího nepoživatelného plodu velikosti velkého pomeranče a tvaru citronu. Tento keř roste téměř výhradně v jižní části italské Kalábrie. Svěží citrusová vůně bergamotky je důležitou složkou řady jemných parfémů. Je rovněž považována za vynikající stabilizátor.
	Bulharská růže	Květina pěstovaná v bulharském Údolí růží na úpatí vysokých horských štítů, poskytuje nejjemnější růžovou vůni na světě. K získání jedné libry vonného oleje je zapotřebí přibližně 4000 okvětních lístků růže (Jediná kapka tohoto vzácného oleje je schopna z vůně učinit nezapomenutelný vjem).
	Bobrovina, bobří pižmo	Původně byla látka získávána z perineálních žláz kanadského bobra. Nahořklá silně páchnoucí látka má vynikající stabilizační vlastnosti. V moderním voňavkářském průmyslu se aroma bobřího pižma včetně všech jeho charakteristických rysů připravuje syntetickou cestou.
C	Cedrová silice	Získává se destilací z amerického nebo marockého cedru. Často se jí užívá jako základu pro parfém a pánské kolínské vody, vyznačuje se dřevnatým a vytrvalým podtónem.
	Citrus	Silice z citronu, bergamotky, limetty, tangeriny a květů pomerančovníku jako typické svou osvěžující nahořklou vůní. Citrusy vydávají ostrý, čistý odér a lze je přidávat do vonných směsí pro vrchní notu.
	Cibet	Hustá, žlutavá látka s pronikavým zápachem, která se původně získávala z vaku umístěného poblíž pohlavního ústrojí v těle africké cibetky. Dnes dokáže naprosto všechny vnímané noty spjaté s cibetem nahradit synteticky připravovaná látka.
	Costus	Esence z kořence rostliny podobné sedmikrásce propůjčuje orientálním směsím hřejivost. Obsahuje zelené, fialkovité akcenty.
	Citronová tráva	Travina původně rostoucí na Východoindickém souostroví, Madagaskaru a v Brazílii - silice se z ní získává destilací v páře či vodě.
	Citronová silice	Silice vylisovaná z kůry téměř dozrálých plodů rostoucích na jednom zvláštním druhu citroníku. Citronová silice je osvěžující, mírně ostrá a používá se jako vrchní nota v celé řadě parfémů.
	Čistý výtažek z kosatce (Orris Absolute)	Čistý výtažek z kosatce (Orris Absolute) Získává se z oloupaných, usušených a rozdrcených kořenů kosatce. Je jednou z nejdražších přírodních surovin při přípravě parfémů. Jeho vůně je olejovitá a dřevnatá se sladkými, ovocnými a květinovými podtóny.
D	Dubový mech	Stabilizátor získávaný z vonného lišejníku rostoucího na dubech a dalších stromech v jižní Evropě (území bývalé Jugoslávie), Toskánsku a jižní Francii. Často se používá do těžkých buketů a parfémům dodává zemitou nótu.
E	Eukalyptovník	Silice z listů eukalyptovníku po sobě zanechává silnou, bylinnou, kafrovou stopu. Původem z Tasmánie, tento strom je nyní hojně pěstován ve Španělsku, Portugalsku a Austrálii.
F	Fialka	Vyluhování fialkových silic je obtížné a nesmírně nákladné, protože z jednoho celého akru drobných kvítků pěstovaných v chladném stínu olivovníků a citrusových stromů jižní Francie se získá pouze pár voňavých kapek. Aromatické preparáty umožní, aby se z této krásné vůně těšili všichni.
	Fialkový list	Silice z listů fialky, ceněná pro své okurkově zelené a peprně bylinné aroma se stopami fialky a kosatce. Produkcí těchto květů se proslavila italská Parma.
G	Galbanum	Kořeny ločidla galbanového, keře pěstovaného v Sýrii a Turecku, obsahující klejopryskyřici žlutavě hnědého zabarvení. Dává příjemnou aromatickou, po listech a zeleni vonící, jemnou balzámovitou prchavou silici.
	Gardénie	Bílý květ s těžkou a silnou sladkou vůní.
H	Heřmánek	Heřmánkový výtažek se získává z medově vonící rostliny, heřmánku. Voní čistě a jemně.
	Hřebíček	Hřebíčková silice a čistý výtažek jsou získávány ze sušených květinových poupat štíhlého tropického stromu, hřebíčkovníku, rostoucího v Moluccasu. Pěstování hřebíčkovníku má tradici alespoň dvou tisíc let. Tvůrce vůně používá esence z hřebíčkových poupat kvůli sladce kořeněné nótě, kterou vůním tato surovina dodává.
	Hyacint	Modře, bíle, růžově či nafialově kvetoucí cibulovina divoce rostoucí v olivových hájích v okolí Grasse. Květ hyacintu kolem sebe šíří jemnou vůni, jakmile se na stonku rozvine první kvítek. Po zředění nabývá hyacintová silice hladkou, sladkou, ale přitom silnou vůni.
I	Ilang-ilang	Doslova se překládá jako ""květy květů"" - květ stromu ilang-ilang, jenž může dorůst až do výšky 60 stop, se vyskytuje na Madagaskaru a na Filipínách. Květy jsou zelenožluté s červeným středem a rostou ve shlucích po třech až čtyřech. Silice získávaná z květů je silná, sladká a poněkud balzámovitá a orientálním typům parfémů dodává onen "první dojem". Ilang-ilang změkčuje a zaobluje silné nóty ve vonné kompozici a dobře ladí s jasmínem a fialkou. Destilace jedné várky trvá 24 hodin.
J	Jantar	Původ najdeme ve smrku - je jednou z nejstarších fosilních pryskyřic (nezaměňovat s ambrou). Po zpracování je výsledkem lepkavá, medovitá hmota, jejíž kouřový, smolový odér je ideální pro "kožnaté základy". Je-li výrazu použito k popisu, označuje vůně, jež jsou dramatické, teplé a pudrovité.
	Jasmín	Něžné, bílé květy, z nichž se získává jeden z nejdůležitějších éterických olejů. I to nejmenší množství tohoto silně vonícího oleje dodá jemným vůním hladkost a energii, vlastnosti, jež jsou pro ně navýsost významné. Jedna libra jasmínového výtažku stojí - v závislosti na trhu - několik tisíc dolarů. Jasmín se pěstuje ve Francii a existuje ho na 200 druhů, jeho skutečnou kolébkou jsou Egypt, Alžírsko a Itálie. Jasmínové květy se sbírají ručně a před svítáním, jinak totiž ztratí až 20% své vůně. K výrobě 2 liber oleje je zapotřebí 12 000 liber těchto půvabných bělostných kvítků.
	Jalovec	Výtažek je produktem plodu stále zeleného jalovcového keře nebo stromu. Voní příjemně a aromaticky.
K	Kardamon	Vonná silice se získává z kardamonu destilací. Kardamon je rostlina podobná zázvoru, zanechává po sobě pronikavou květinovou stopu. Po šafránu je kardamon nejdražším kořením.
	Karafiát	Tato květina vydává kořeněné, smyslné aroma.
	Kasiová silice	Získává se z listů stále zeleného keře, vysoce ceněného právě pro jeho pronikavý skořicovitý odér. Tato silice je rovněž užívána v nápojích na bázi koly.
	Koriandr	Silice z byliny nazývané koriandr, patřící do téže čeledi jako petržel, je ceněna pro svou kořeněnou aromatičnost.
	Klejopryskyřice	Pryskyřice nebo balzámy vytékající z rostlin. Vydávají sladký a vytrvalý odér a často se užívají jako fixační stabilizátory.
	Kadidlo	Připravuje se z klejopryskyřice, při pálení vydává kořeněné aroma.
	Kůže	Sladký živočišný odér připomínající dým má také své místo ve výběru tvůrce parfémů. Je hřejivý a vytrvalý.
	Konvalinka	Odér velice vonných zvonečkovitých bílých kvítků již odpradávna okouzluje tvůrce vůní mnoha zemí. Jedinečné aroma je pronikavé a dřevnaté, nicméně sladké.
L	Labdanum	Labdanum je měkký, tmavý, hořce vonící přírodní balzám získávaný z keře devaterníku (angl. rock-rose). Parfému dodává kožnatou nótu.
	Levandule	Dlouho rostoucí stále zelená rostlina se světlefialovým květenstvím, jejíž rodným krajem jsou země kolem Středozemního moře. Vrcholky květenství a stopky jsou destilovány v páře, čímž se z nich získá světle a sladce vonící silice. Nejvíce užívané levandule pochází z jižní Francie.
	Liči	Výtažek poskytovaný semeny šupinatého, do tvrdé slupky ukrytého oválného plodu stromu stejného jména původem z Číny, se vyznačuje sladkým, ovocným charakterem.
	Lesní vůně	Esence připomínající aroma čerstvě nařezaného dřeva a kořenů sušených na slunci. Tvůrce parfému dociluje dřevnatého účinku pomocí takových přísad, jakými jsou santalové dřevo a vetiver.

Slovník parfémových přísad II

M	Magnólie	Sladce a velice silně vonící květy jsou při poskytování svého vonného výtažku značně skoupé. Parfumeráři si tuto esenci tedy často připravují smícháním růže, jasmínu, neroliové silice a ilang-ilangu s aromatickými preparáty.
	Mandarinka	Silice z mandarinkové kůry. Výrazný a sladce vonící výtažek se velice často používá do kolínských vod.
	Mango	Aromatická, jemná, ovocná a pižmová vůně čerstvého plodu je tvůrci parfémů napodobována.
	Mimóza	Zelený květinový výtažek získávaný z květů a stonků stromkovité mimózy. Voní hladce a sladce.
	Máta	Povzbuzující, osvěžující rostlinná silice je vyluhováním získávána ze stonku a aromatického olistění plazivé máty. Obsahuje mentol.
	Mech	Odér připomíná aromatické lišejníky a mechovité porosty původně rostoucí na dubu a dalších stromech a navozuje atmosféru hlubokých lesů. Přestože celkový odér mechů lze jednotlivě definovat, každá silice se vyznačuje svou vlastní specifickou vůní.
	Myrta	Jedna z nejstarších vonných přísad na světě - byla užívána již roku 2000 př.n.l. Je to žlutohnědá aromatická klejopryskyřice, která se získává ze stromu, čechřice vonné, rostoucího ve východní Africe a Arábii.
	Muškátový oříšek	Semeno obsažené v plodu macizně vonné (muškátovník pravý) rostoucí v řadě tropických regionů. Vyjímečně příjemná, kořeněná vůně je často používána do pánských parfémů.
	Májová růže	Silný růžový bohatý čistý výtažek z této růže, která se pěstuje hlavně v Maroku, je velice důležitou surovinou pro výrobu parfémů. Bohatá, vytrvalá vůně májové růže zaobluje a zdůrazňuje celou řadu vonných kompozic.
	Mařinka vonná	Silně aromatická silice se získává ze sladce vonící byliny původem ze střední Evropy.
N	Neroliová silice	Destilát připravovaný z pomerančových květů hořkého pomerančovníku. Neroliová silice je lehká a vonné směsi dodává sladký a prchavý nádech.
	Narcis	Velice vonný žlutý a bílý květ vydávající intenzivní kořeněný, zemitý a slámově sladký odér. Malá množství se často používají k zaoblení květinových vonných kompozic. Pochází z Persie, odkud byla tato květina po trase "hedvábné cesty"přenesena v osmém století do Číny.
O	Otočník	Esence se získává vyluhováním z keře otočníku peruánského s drobnými shluky jasně červených či bílých kvítků. Vůně je květinová s mandlovým nádechem.
	Oliban	Klejopryskyřice ze stromu rostoucího v Arábii a jižní Africe. Používá se nejčastěji v orientálních směsích a je známa zejména svými vyjímečnými fixačními vlastnostmi. Její odér je kořeněný a balzámovitý, podobá se kadidlu.
	Osmanthus	Připravuje se z květů stromu osmanthus, který roste v Japonsku, Číně a v jihovýchodní Asii. Má květinovou vůni s nádechem švestky a hroznového vína.
P	Pelargónie	Pěstuje se na jihu Francie, ve Španělsku, Rusku, severní Africe a Egyptě. Silice z listů a stonků pelargónií je jednou z nejvýznamnějších silic používaných do jemných parfémů. Vonným směsím dodává silice z pelargónie sladce růžový odér a dobře ladí s růží či orientálními notami - vnáší do směsi bohatost a robustnost. Této silice se každoročně vyprodukuje asi 200 000 liber.
	Pižmo	Látka s velice silným odérem byla původně získávána z podkožního vaku samce pižmového bezparožnatého jelínka žijícího ve Střední Asii. Díky pověsti, že pižmo má afrodisiacké účinky, se používá v celé řadě výrobků. V parfumerii zaobluje vůni tím, že ji dodává měkké, smyslné a pronikavé tóny - často je rovněž připravováno syntetickou cestou.
	Pomerančový květ	Klasická vůně pomerančového květu byla objevena v Číně arabskými obchodníky a byla považována za symbol plodnosti v manželství. Keř roste ve slunečných klimatech Floridy, Kalifornie, Sicílie a Španělska a výtažek z něžných květů se vyznačuje zvláště plnou lahodnou notou.
	Pomerančová silice	Je lisována z kůry hořkých i sladkých pomerančů.
	Pačuli	Silice se získává z listů pěstovaných v Indii, Malajsii na Sumatře a v Jižní Americe. Pačuli je skvělým stabilizátorem a parfémovým směsím dodává exotickou notu - často je důležitou složkou orientálních směsí. V posledních letech se pačuli stalo vůní samo o sobě. Obvykle se používá k kombinaci s vetiverem. V nezpracovaném stavu vydává květ pačuli odér připomínající vlhké dřevo a rezavé železo. Éterický olej má tmavooranžovou barvu a voní sladce, bylinně, kořeněně a po balzámu ze dřeva.
	Pepř	Silice je destilovaná z červených bobulí východoindického tropického popínavého keře s aromatickými listy. Vůně je ostrá a kořeněná.
	Petitgrain	Silice destilovaná z listů a proutků hořkého pomerančovníku propůjčuje kolínským a toaletním vodám vyzrálou notu. Často se jí užívá v kombinaci s citronem a pomerančem. Přestože roste v západoindickém souostroví a v Paraguayi, nejlepší surovina se pěstuje v jižní Francii.
	Pryskyřice	Klejopryskyřice. Klejopryskyřičné výrobky ze stromů a rostlin často užívané jako stabilizátory.
S	Santalové dřevo	Silice se destiluje z rozdrceného kmene a kořenů malého stromu pěstovaného v Indii a Austrálii. V Indii jsou tyto stromy chráněny státem a je zakázáno je kácet - ať již na soukromých pozemcích či pozemcích náležejících církvi - dříve, než strom dosáhne věku 30 let. Již kolem roku 500 př.n.l. bylo santalové dřevo užíváno při náboženských rituálech, a stále je ještě součástí těchto ceremoniálů v Indii a Číně. Santálové dřevo v sobě skrývá dřevnatou, balzámovitou notu a velkou hodnotu má coby stabilizátor.
	Sturač benzoový (Benjamin)	Aromatická křovina vydává kořennou vůni a získávají se z ní tři vonné oleje: z plodů je to olej s ostrou kafrovou vůní, listy vůní připomínají levanduli a kůra a proutky poskytují olej vonící po libavce (angl. wintergreen)
	Skořice	Skořicová silice se derivuje z vysoce aromatické kůry a listů vavřínovitého keře. Představuje jednu z nejstarších přísad užívanou v parfémech a je typická svou jedinečnou příjemnou vůní.
	Silice z růžového dřeva	Vydatná silice ze stromu rostoucího v Jižní Americe se používá v aromatických směsích, především pak v růžových kompozicích. Ze silice z růžového dřeva se izoluje výtažek připomínající levanduli, jenž se vyskytuje i u mnoha jiných rostlin.
	Šalvěj	Svěží, kořeněná vůně získaná ze stále zelené šalvěje se zelenými listy a v létě kvetoucí fialovomodrými kvítky.
	Šeřík	Vzhledem k tomu, že výtažek z rostlinných částí šeříku či jeho květů neodpovídá přesně jeho známému aroma, tvůrci parfémů si tuto typickou vůni připravují sami smíšením jasmínu, ilang-ilangu, neroliové silice a vanilky.
T	Taragon	Nazelenalé květy a úzké listy keříku taragon poskytují hořkosladkou peprnou esenci s anýzovými podtóny.
	Tiara	Silně vonící bílý květ je domovem na Tahiti a je příbuzný gardénie. Jeho vůně je sladká, svěží a pronikavá s lehce zelenou notou.
	Tabák	Suché a mechovo-balzámovité nuance používané v pánských vůních připomínají sušený zpracovaný tabák. Výrobci vůní používají výtažek z pravého tabáku, ale mohou jej nahradit i nótami aroma chemického původu.
	Tonkové semeno	Semena jihoamerického stromu silovoně obecného se namáčejí do rumu a poté suší. V průběhu tohoto procesu se na jejich povrchu usadí bílé krystalky, po jejich zpracování je získán čistý výtažek. Voní teple, sladce, po vanilce.
	Tuberóza	Člen čeledě liliovitých - květ tuberózy má vůni, jež je pro tuto čeleď atypická. Když se přidá do vonné směsi, obohacuje ji a dodává jí hloubku. Silice se obvykle získává cestou napouštění vonnou esencí. Patří k nejdražším éterickým olejům a vyzdvihne noty gardénie, narcisu a hyacintu.
V	Vanilka	Plod nebo semena pnoucí se vstavačovité rostliny pocházející z Madagaskaru poskytují esenci, která celé řadě sladce květinových nebo jantarových bází dodává plnost a hloubku. Vytrvalost vůně vanilky je vynikající.
	Verbena	Párou se destiluje z litrů verbeny. Cenný produkt, nažloutlá tekutina, má povzbuzující, kořeněnou, svěží vůni a používá se ke zdůraznění a zvýraznění vonných směsí.
	Vetiver	Tráva s těžkými vláknitými kořeny rostoucí v teplých klimatických podmínkách Haiti, ostrovu Réunion a v Indii - destilací se z ní získává hustý olej. Odér připomíná vůni vlhké půdy a kořenů se silným dřevnatým podtónem - vetiver, jež je skvělým stabilizátorem, propůjčuje vonným směsím suchý temperamentní tón.
Z	Zázvor	Dřevnatá, teplá, kořeněná vůně, získávaná ze zázvorovníku.
	Zimolez	Známá popínavá rostlina s drobnými, silně vonícími květy. Zimolezová esence se většinou může reprodukovat složením z několika různých květinových vůní přírodního původu nebo z aromatických preparátů.

Obsáhle o výrobě parfémů I

Výrobní technologie, metody získávání vůní

Ať na to pohlížíme jakkoliv, při výrobě jem­ných luxusních parfémů se uplatňují chemické postupy používané při výrobě alkoholických ná­pojů nebo léků a objevují se tu dokonce i stejné provozní pojmy. Ale nestyďme se za toto "průmyslové" pozadí, bez něj bychom se totiž nemoh­li těšit z báječného výsledku.

Kosmetický průmysl používá jako nejčastější stavební komponenty rostlinné silice. Podívejme se zblízka, jak se vlastně získává koncentrovaná vůně, která se později mistrně zkomponovaná a zředěná alkoholem promění v nezapomenutelnou vůni a v parfém, či Eau de Toilette, který zná­me a rádi používáme.

Destilace čili odpařování

Většina komponentů obsažených v rostlinách - vonnými silicemi je po chemické stránce terpenového původu nebo to jsou přímo terpeny. Ve­dle nich jsou ještě důležité sloučeniny síry (které jsou obsaženy v rostlinách vonících po česneku a hořčici, které v nás vyvolávají spíš představu zá­pachu a podle všeobecného mínění zahánějí upíry a některé aromatické sloučeniny fenoly, aromatické aldehydy a kumariny.

Terpeny jsou alifatické nebo cykloalifatické uhlohydráty vzorce G10H16. Převedeno z nabuřelé řeči organických chemiků to znamená, že jsou to sloučeniny sestavené z 10 atomů uhlíku a 16 atomů vodíku, které mají složitou strukturu, buď formy vlnitého drátu se dvěma k nebo hada kousajícího se do vlastního ocasu. Z terpenu, který je v rostlinách a tím samozřejmě i v silicích, přichází do styku s kyslíkem "vzduchu, vznikají: alkoholy, estery, aldehydy katony.

Bod varu různých složek silic je velmi odlišný: (160-290 °C). Většinou to jsou látky velmi příjemnou vůní. Odpařují se již za nižší teploty než je jejich bod varu, jak říkáme - vyprchají (odtud také jejich jméno). To, kolik je v prostoru molekul vůně, nebo síla vůně. závisí na tlaku páry, jenž je závislá na teplotě vzduchu. Pokud chceme získat z rostliny co nejvíce čisté silice a o ostatní části rostliny nestojíme, použij dobře osvědčenou metodu, kterou objevili staří Arabové: destilaci. Tekutinu obsaženou v rostlinných buňkách (v našem případě silici zahřejeme spolu s tekutinou, která se s ní nemísí (s vodou), páru z rostliny vytáhneme a v druhé fázi ji ochladíme, a tím ji uchováme kondenzujeme). Oprávněná je otázka, k čemu potřebujeme vodu, když se silice zahřeje sama a za vyšší teploty než voda . Destilace s vodní párou je rozšířená právě proto, že silice se samy vaří až při vysokých teplotách a na je¬jich bodech varu již začínají probíhat procesy, které ve velké míře zeslabují jejich kvalitu. Bod varu sloučeniny s vodou je naopak podle pozemských fyzikálních zákonů je nižší, než kdybychom destilovali zvlášť vodu či silici.

V důsledku toho lze z rostlin získat destilací s vodní párou při atmosférickém tlaku a teplotě pod 100 °C i takové složky silic, jejichž bod varu je 300 °C. Proč je ale nutné udržovat teplotu tak nízko, když každá zkušená hospodyně ví, jak docílit teploty 300 °C i v jednoduchých podmínkách běžné kuchyně? Příčinou je již zmíněná citlivost složek silic na teplotu. I odpařování při teplotě blízké 100 °C za přítomnosti vzduchu a vody může způsobit, že mnoho komponentů silic utrpí chemickou změnou v důsledku hydrolýzy, oxidace a polymerizace. Při teplotě 200-300 °G, bodu varu vonných silic, by se tyto změny projevily již v obrovském měřítku.

I tady samozřejmě existují výjimky. Nesmíme opomenout, že mnoho složek vážících na sebe silice, se během přípravy vytváří právě působením teploty z výchozích sloučenin přítomných v rostlině, rozkladem enzymů nebo během odpařování. Vlivem rostlinných enzymů vznikají mezi jinými česnekové vůně, sloučeniny typické pro hořčičnou a mandlovou silici. Optimální teplota pro jejich reakci je 50-60 °C. U heřmánkové a řebříčkové silice se azulen vytváří při destilační teplotě až z rostlinného proazulenu. K tomu je zapotřebí destilovat delší dobu při teplotě 100 °C.

Početnější je ovšem skupina vonných silic, jejichž kvalitu chemické změny způsobené teplotou bohužel zhoršují. Rychlost těchto reakcí se destilační teplotou stupňuje. Sloučeniny velkých molekul, které tak vznikají, již voní jen málo nebo vůbec ne a špatná je i jejich rozpustnost. Pokud polymerizační reakce proběhnou ještě v destilační nádobě, na povrchu rostliny, výtěžek je vyšší a vyrobené látky se do silice nedostanou. Ovšem reakce, které proběhnou během vypařování nebo po kondenzaci, přesto kvalitu silice mění, zvyšují její specifickou váhu, snižují její rozpustnost a co je největší škoda, ničí její smyslové vlastnosti.

Pára, speciálně přehřátá, může vedle rozkladu silic způsobit i rozklad jiných látek. Pokud rozloží například rostlinnou hemicelulózu (sloučenina tvořící buněčnou stěnu), vytvoří se fural, kterým se silice znečistí.

Chemickým změnám způsobeným teplotou lze podle žádoucího výsledku odpovídajícím způsobem napomáhat či bránit regulací teploty, délky destilace a rychlosti proudění páry.

Nejrozšířenější metodou získávání vonných silic je destilace s vodní párou. Neboť při její aplikaci lze vonné látky získat i ve velkém HIL -poměrně jednoduše - s malým vynaložením sil a ve velmi čisté formě. Základními pomůckami jsou: destilační kotlík, kondenzátor chladič a florentinská nádoba pro separaci vonného oleje. Tlak v peci potřebný k destilaci je 4(X í-700 kPa a teplota 150-170 °C).

Tlak udržuje proudění páry v destilačním kotlíku a v trubici, která spojuje destilační kotlík s pecí. Destilační kotlík je opatřen otevřeným kondenzátorem s atmosférickým tlakem (1 atm). Během destilace je rozdíl tlaku mezi dnem kotlíku a odpařovací trubicí právě takový, aby bylo udržováno proudění páry. I při velké rychlosti páry je to méně než 120 kPa, větší rozdíl by rostlinu vytlačoval z kotlíku vzhůru.

Nezávisle na teplotě a tlaku v peci, probíhá destilace vonné silice vždy zhruba při teplotě 100 °G a nasycená pára má téměř atmosférický tlak.

Důležitou pomůckou k výrobě silic je destilační kotlík. Má tvar stojícího válce nebo dolů se zužujícího komolého kužele, je vyroben z ohnivzdorného kovu, mědi nebo železa. Jeho velikost závisí na požadovaném výsledku, horní mez přesahuje 30 m3 užitného prostoru. Pro posouzení tohoto údaje je důležité vědět, že na jeden m lze uložit bez polámání 200-300kg rostlin nebo květů. Po naplnění kotlíku rostlinami umístíme odnímací víko kotlíku zpět a připevníme je. Víko a kondenzátor spojuje parní trubice. Po naplnění proudí rostlinami v uzavřeném kotlíku pára a odpařuje silici, aniž by ji přitom sama uvolňovala. Pára se obvykle v destilačních přístrojích odpaří během doby nepřekračující jednu minutu, takže částečky odpařující se silice jsou ve fázi odpařování nejdéle po tuto dobu. To je důležité, abychom pro již zmíněnou citlivost složek silic; teplo minimalizovali dobu, po kterou jsou pod vlivem vysoké teploty.

Destilační doba je určována požadavkem na co nejkvalitnější a nejefektivnější produkci silice. Její délka závisí na vlastnostech rostliny, typu kotle, množství páry a rychlosti proudění Obsah vnějších (exogenních) zásobníků silic je získatelný poměrně rychle, vnitřní (endogenní zásobníky vyžadují delší destilační dobu. Protože limitujícím faktorem je rychlost difúze silice, rychlost proudící páry ovlivní efektivnost destilace poměrně méně. Destilace proto může trvat i 6-12 hodin. Tuto dobu navíc v několika přípádech neurčuje pouze množství získatelné silice. Většina složek silice difunduje pomalu, nebo vznikají až během destilace z výchozích sloučenin (jako alkaloid heřmánku, azulen). V odpařování je tedy třeba pokračovat i poté, co se důležitá silice sama již nedestiluje. V jiných případech kazí kvalitu silice obtížně destilovatelné složky a tehdy škodí delší destilace kvalitě (levandule).

Odpařování lze ukončit, pokud již destilát vytékající z kondenzátoru neobsahuje žádné kapky silice. V praxi ukončujeme přívod páry, když se na povrchu destilátu přestává tvořit souvislá olejová vrstva. Část silice, která přilnula ke stěně chladiče, se totiž smývá pomalu a silice, kterou v destilátu pozorujeme, se destilovala již o 10-15 minut dříve.

Chlazení, kondenzace

Vodní pára a silicové výpary po ochlazení v kondenzátoru opět zkapalní. Systém ve tvaru spirály nebo spojených trubic z mědi, hliníku nebo nerezové oceli vede v protiproudu chladicí vodu.Teplota vypouštěného kondenzátu obvykle nepřekračuje 25-30 °G. Při vyšší teplotě by totiž mohly nastat nežádoucí chemické změny.

Separace, filtrace

Separace silice z vodního roztoku, který vytéká z kondenzátoru, se provádí v takzvané florentinské nádobě, jednoduše na základě rozdílné hustoty. Menší florentinské nádoby jsou skleněné, větší se vyrábějí z kovu (mědi, hliníku nebo nerezové oceli). Podle toho, zda je silice lehčí nebo těžší než voda, je výpustní otvor umístěn nahoře nebo dole.

Silice se v destilátu oddělí ve větších či menších kapkách, které ve vodě směřují podle své hustoty nahoru nebo dolů. Nejmenší kapky - obzvlášť u silic s hustotou blízkou hustotě vody - potřebují pro oddělení delší dobu.

Oddělenou silici je třeba přefiltrovat a vyčistit od viditelných nečistot a vody. Uvolněná voda totiž může být v průběhu skladování příčinou nežádoucích chemických změn, především hydrolýzy esterů. Je proto důležité vodu co nejdokonaleji odstranit. Schopnost silic rozkládat vodu roste také s teplotou. Proto se v létě vyrobené vonné silice (jestliže nebylo odvodnění dostatečné) po zchlazení často v důsledku uvolnění vody zakalují.

Skladování

Během skladování mohou ve vonných látkách proběhnout reakce, které jejich kvalitu znehodnotí. Nenasycené sloučeniny obsažené v silicích, obzvlášť terpenové uhlovodíky, pod vlivem kyslíku ze vzduchu snadno oxidují a výsledky oxidace polymerizují. Tyto reakce jsou urychlovány těžkými kovy, především sloučeninami mědi, a to již při velmi malých koncentracích a nízké teplotě. Během skladování může dojít ke všem chemickým procesům, které mohly být započaty již během destilace. Za nižší teploty probíhají tyto procesy pomaleji, ale při dlouhém skladování mohou nabýt na významu. Několik desítek procent vody rozpuštěné v silici může způsobit desetinásobný rozklad esterů, to vše za podpory železa obsaženého v oleji, které připravuje další rozkladné procesy.

Škodlivým procesům je proto třeba bránit i během skladování. Rychlost chemických reakcí se snižuje s nižší teplotou, proto je výhodné skladovat vonné látky při teplotě co nejnižší. Oxidaci se dá zabránit zamezením přístupu vzduchu, proto je třeba skladovací nádoby plnit po okraj a neprodyšně zavírat. Oxidaci lze předcházet i antioxidanty, sloučeniny zabraňující oxidaci. Zneškodnění účinků těžkých kovů, můžeme dosáhnout přidáním velmi malého množství komplexní sloučeniny (kyselina citrónová), nejčastěji v kombinaci s antioxidanty.

Silice je užitečné skladovat pouze v temnu, obzvlášť pokud jsou ve skleněné nádobě, neboť polymerizační procesy mohou nastat účinkem světla.

Obvykle se vonné látky skladují v kovových nádobách v konvích nebo nádržích, pro něž se jak materiál používá pozinkovaný plech pokrytý vrstvou laku, nebo hliník. Pro skladování menšího množství je nejvhodnější sklo. Použití umělých hmot není vhodné, neboť na ně mnoha silic reaguje.

Obsáhle o výrobě parfémů II

Extrakce

Některé aromatické rostliny obsahují vedle silic i vonné látky, jejichž získávání destilací s vodní párou má pro nízký tlak jejich výparů jen malý stupeň účinnosti, nebo je jejich výroba obtížná pro jejich snadnou rozpustnost ve vodě. Extrakce neboli luhování pomocí rozpouštědla může být prováděna za nízké či vysoké teploty vonnými nebo ne aromatickými rozpouštědly. Kromě vonných látek obsahuje extrakt i některé látky rozpustné v použitém rozpouštědle (pryskyřici, tuk, vosk, barvivo). Kvalita extraktu se mění v závislosti na rozpouštědle a použité technologii extrakce.

Extrakce organickým rozpouštědlem se provádí zpravidla za tepla, teplota závisí na bodu varu rozpouštědla. Používají se tato rozpouštědla: pet-rolether, benzen, chlorované uhlovodíky, aceton a alkoholy. K výslednému produktu se dospěje v mnoha případech ve dvou krocích. Rostlina se nejprve extrahuje tukem nerozpustným ve vodě a takto získaná konkrétní silice se rozpouští v lihu. Po oddělení látek v lihu nerozpustných se získá absolutní silice, která je rozpustná v silicích i v lihu.

Zvláštním způsobem extrakce aromatickým rozpouštědlem je luhování plynem zkapalněným pod tlakem. Používá se k tomu oxid uhličitý, uhlohydráty a freony. Takto získané produkty neobsahují zbytky rozpouštědel a proces prováděný prakticky za pokojové teploty umožňuje těžit i sloučeniny citlivé na teplo.

Extrakční postupy prováděné pod vysokým tlakem, vyžadují nákladná zařízení a drahá, často velmi hořlavá rozpouštědla. Proto se rozšířily jen tam, kde vonnou látku nelze získat destilací s vodní párou.

Anfleráž (z franc. enfleurage)

Při použití tohoto postupu se skleněný plát pokryje vrstvou tuku, na niž se pokládají do rámů květy (květ pomerančovníku, jasmín). Tuk do sebe nasává jejich silice. Květy se denně vyměňují a nakonec se odebere i tuk. Takto vzniklá pomáda se rozpouští v lihu a výsledná látka se získá následnou destilací. Anfleráž se používá především v jižní Francii.

Lisování

Silice citrusů (pomeranče, citronu, mandarinky, grapefruitu) jsou velmi citlivé, již za teploty 100 °C podléhají zkáze a nedají se tedy kvalitně získávat destilací s vodní párou. Tyto silice se proto získávají studenou cestou, lisováním nebo drcením kůry s následným odstředěním. Ovocná šťáva, která spolu s olejem vzniká, není vůbec vedlejším produktem, často je cennější než samotná vonná silice.

Komponování vůní

Konzervováním hutných silicových koncentrátů, které jsme získali výše zmíněnými procedurami a samozřejmě vonných složek jiného původu, se teprve začíná práce vyžadující dlouhodobé experimentování a rozsáhlé chemické a "pachové" znalosti: vytváření vonných kompozic.

Sami jistě znáte ze svého okolí lidi, kteří jsou pověstní svým dobrým čichem, dokážou ve společnosti říci, jaký parfém kdo použil, nebo oznamují přítomnost nějaké vůně či zápachu již v době, kdy je ještě málokdo zaznamenal. Prostě už jsou tak ustrojení, milostivým během osudu jim je dopřán dar mezi vůněmi ostřeji rozlišovat, případně rozpoznat dříve relativně méně molekul vůně než běžný člověk. Prakticky od dětství mají k pachům a vůním bližší vztah, napůl nevědomky, napůl vědomě je vyhledávají, protože jsou pro ně přitažlivé nebo disponují informačním obsahem. Snadno vůně zaznamenávají, někdy si je intuitivně spojují s událostmi, situacemi a osobami. Určitá vůně může v každém zpětně vyvolat vzpomínky ponořené do zapomnění, na vůně babiččiny kuchyně dráždící mlsný jazýček, na pach rodné hlíny vzbuzující stesk po domově nebo na vůni matčiných šatů a vůni těla opravdové lásky si vzpomíná každý.

Takzvané "nosy" jsou mnohem schopnější, neboť od narození jsou na toto všechno velmi citliví. Na dobré a špatné pachy. Od pachu příznačného pro strach, shnilé maliny či čerstvá játra až po vůni kulatin sušících se na slunci stejnou měrou. Tyto vůně vycítí i nevědomě a když se objeví znovu, vzpomenou si na ně. Obvykle vždycky ke všemu přivoní a v dětském věku ani ne diskrétně očichávají všechno jako štěňata. Jen tak pro zábavu si v hlavě porovnávají a podle svých znalostí určují, kam je zařadit. V této systematické práci nerozlišují podle sympatií, uplatňují stejná kritéria jako vědci zabývající se systematikou. Setkají-li se s nějakou variantou vůně, pocítí rozdíl, zaregistrují ho a "uloží" do paměti.

Fantazie tvůrců parfémů z těchto znalostí těží. Praví tvůrci vůní své schopnosti po dlouhá léta uvědoměle rozvíjejí k dokonalosti pomocí speciál ních cvičení, až se z nich stanou nenapodobitelní parfuméři. Dnes už je to jen kuriózum, ale při psaní této knihy jsme se opírali také o jednu učebnici odborné průmyslové školy zpracování rostlin z roku 1961 s názvem Kompozice vůní a parfémy*. Kniha je dokladem, že v Maďarsku existovalo nejen pestré rostlinné bohatství základních surovin vynikající kvality, ale že tu v kosmetickém průmyslu probíhala na poli vůní i skutečná odborná výuka. Metody této výuky zůstaly téměř neměnné memorování, rozpoznávání vůní a parfémů, jejich určování, kompozice značkových vůní, napodobování vůní nejprve podle receptu a následně podle čichu a konečně samostatná tvořivá práce. Ovšem dnes s rozvojem botaniky a nauky o jednotlivých látkách, má fantazie parfumérů k dispozici mnohem více vonných materiálů.

Počet sloučenin používaných ve voňavkách se podle chemických katalogů Aldric/rs Fla-vors & Fragrance Catalog a The Research Institute For Fragrance Materials 1992 Cross Reference List pohybuje kolem 1500. Toto číslo však zachycuje jen konkrétní chemické vzorce a představuje pouze počet jednotlivých, z analytického hlediska vyčištěných sloučenin, které disponují určitou vůní, nebo jsou vonnými komponenty, jež mají jiný účel. Počet základních variant vůní se nadto ještě zvyšuje v závislosti na oblasti sběru, druhu nebo ročníku - podobně jako u vína, obměnami variant vinných látek tvořících rozmanité komplexní směsi. Lze si tedy představit, jak vážná studia ve spojení s genialitou vyžaduje základní nauka potřebná k tomu, aby tvůrce parfému věděl, co v této nepředstavitelné směsici vůní hledat.

Když to již nalezl, může začít komponování.Pod technikou sestavování vůní rozumíme proces, jehož pomocí dáváme vzniknout vonným kompozicím z přírodních a syntetických vonných materiálů. Vonné kompozice jsou směsi a jejich složky pak plní rozmanité funkce, mohou i být základní látky (báze), pomocné látky (adjuvanty), zušlechťující a obrušující prostředky a fixátory.

Bázemi nazýváme látky tvořící základ vonných kompozic, na nichž celou kompozici vystavíme. Adjuvanty hrají pomocnou roli při vytváření vůně kompozice. Zušlechťující prostředky vůni zjemňují a oživují. Obrušující vůně tlumí drsnost některých vonných kombinací, jako když drahý kámen zasadíme do zlatého osazení. Zarovnávají některé "vyčnívající rohy". Velmi důležité jsou i fixátory. na nichž spočívá trvanlivost vůně.

Vonné kompozice se odpovídajícím způsobem zředí a ošetří a nádherně zabalené pak vytváří rozmanité podoby voňavek.

K vytvoření skutečného parfému je navíc samozřejmě potřebná fantazie, inspirace a umělecká genialita, s níž tvůrce za pomoci neviditelné neslyšitelné a nehmatatelné múzy vůní spolehlivě formuje parfém do dokonalého a nenapodobitelného tvaru, jakým je například Mozartův flétnový koncert nebo Michelangelova socha. Jedinečná a neopakovatelná práce. Znalosti takového "odborníka na vůně" jsou velmi ceněné, známé značky platí velkým jménům za jeden dobrý "recept" mimořádně dobře.

Zdroj: www.marianet.cz

Složení parfémů

Parfém (extrakt) - obsahuje 15 až 30 % vonné parfémové kompozice v koncentrovaném lihu (alkoholu).

Parfémová voda (Eau de Parfum, EdP) - obsahuje 8 až 15 % vonné parfémové kompozice v cca 85-90% lihu.

Toaletní voda (Eau de Toilette, EdT) - obsahuje 4 až 8 % vonné parfémové kompozice v cca 80% lihu.

Kolínská voda (Eau de Cologne, EdC) - obsahuje 3 až 5 % vonné parfémové kompozice v cca 70% lihu

Nejkrásnější vůně světa

Rok	Dámské vůně (Women)	Pánské vůně (Men)	Síň slávy (Hall of Fame)
2005	Puig Prestige - Prada Donna Karan - DKNY Be Delicious Ralph Lauren - Ralph Cool Britney Spears - Curious	Burberry - Brit For Men Ralph Lauren - Romance Silver	Lanvin - Arpege
2004	Burberry - Brit Estée Lauder - Beyond Paradise Ralph Lauren - Blue	Lancaster - Kenneth Cole - Black Victoria´s Secret - Very Sexy 2	Ralph Lauren - Polo Oscar De La Renta
2003	Chanel - Chance Jennifer Lopez	Ralph Lauren - Polo Ralph Lauren Blue	Calvin Klein - Eternity
2002	Chanel - Chanel Coco Mademoiselle Kenzo - Flower By Kenzo Victoria´s Secret - Pink	Christian Dior - Higher Michael Kors - Michael For Men Victoria´s Secret - Very Sexy	Estée Lauder - White Linen
2001	Christian Dior - J´adore Michael Kors - Michael Victoria´s Secret - Dream Angels Divine	Gucci - Rush For Men Burberry - Touch For Men	Estée Lauder - Beatiful
2000	Yves S.Laurent - Baby Doll Gucci - Gucci Rush Victoria´s Secret - Dream Angels Heavenly	Ralph Lauren - Romance Men Salvatore Ferragamo - Pour Homme	Christian Dior - Poison
1999	Ralph Lauren - Romance Gary Farn - Lolita Lempicka	Chanel - Chanel Allure Homme Bulgari - Bulgari Black	First by Van Cleef & Arpels
1998	Calvin Klein - Contradiction Clinique - Happy Clinique	Thierry Mugler - Angel Men Armani - Acqua Di Gio	Calvin Klein - Obsession Paco Rabanne - Homme
1997	Chanel - Chanel Allure Hermes - 24,Faubourg	Bulgari - Bvlgari Homme Bijan - Michael Jordan Cologne	Giorgio Beverly Hills
1996	Armani - Acqua Di Gio Estée Lauder - Pleasures Cartier - So Pretty	Tommy Hilfiger - Tommy Issey Miyake - L´Eau D´Issey Hugo Boss - Hugo	Chanel - Chanel Coco Laroche - Drakkar Noir
1995	Chopard - Casmir Calvin Klein - Ck One Jean Paul Gaultier	Donna Karan - DKNY Men Calvin Klein - Ck One Chanel - Egoiste Platinum	Aramis - Aramis
1994	Armani Gio Issey Miyake - L´Eau D´Issey Elizabeth Arden - Sunflowers	Calvin Klein - Escape For Men Guerlain - Heritage	Estée Lauder - Youth Dew
1993	Donna Karan - DKNY Christian Dior - Dune Oscar De La Renta - Volupte	Jil Sander - Feeling Man Ralph Lauren - Safari	Yves S. Laurent - Opium
1992	Calvin Klein - Escape Elizabeth Taylor - White Diamonds Burberrys - Society	Chanel - Chanel Egoiste Davidoff - Cool Water Ralph Lauren - Polo Crest	Oscar De La Renta
1991	Ralph Lauren - Safari Escada - Escada Beaute Liz Claiborne - Realities	Karl Lagerfeld - Photo Nina Ricci - Ricci Club	Procter Gamble - Old Spice
1990	Guerlain - Samsara Giorgio Beverly Hills - Red	Calvin Klein - Eternity Tiffany - Tiffany For Men	Jean Patou - Joy
1989	Boucheron - Boucheron Calvin Klein - Eternity	Yves S.Laurent - Jazz Hugo Boss - Boss Prince Matchabelli - Hero	Guerlain - Shalimar
1988	Fendi - Fendi Elizabeth Tayolor - Passion Gloria Vanderbilt - Glorious Tiffany - Tiffany	Bijan - Bijan For Men Estée Lauder - Metropolis	Nina Ricci - L´Air du Temps
1987	Christian Dior - Poison Stern - Deneuve	Calvin Klein - Obsession Pierre Cardin - Musk Pierre Cardin - Man´s	Chanel - Chanel No.5
1986	Calvin Klein - Obsession Revlon - Maroc	Stern - Perry Ellis Ritz Group - Carrington
1985	Yves S.Laurent - Paris Ritz Group - Forever Krystle	Guy Laroche - Drakkar Noir
1984	Karl Lagerfeld - KL Max Factor - Le Jardin	Halston - Halston 101 Jovan - Gambler
1983	Gloria Vanderbilt - Vanderbilt Houbigant Paris - Rafinee	Aramis - J.H.L. Faberge - Turbo
1982	Cacharel - Anais Anais Ritz Group - Senchal	Yves S.Laurent - Kouros Coty - Stetson
1981	Royal Copen. - Flora Danica Coty - Sophia	Oscar De La Renta - Pour Lui Prince Matchabelli - Matchabelli
1980	Galanos - Galanos Prince Matchabelli - Chimere	Lamborghini - Lamborghini Warner West. - Chaps
1979	Yves S.Laurent - Opium Charles of the Ritz - Enjoli	Ralph Lauren - Polo Jovan - Sport Scent
1978	Stern - Oscar De La Renta Jovan - Woman	Aramis - Devin Jovan - Man
1977	Anne Klein - Blazer Faberge - Babe	Halston - Halston Faberge - Macho
1976	Halston - Halston Prince Matchabelli - Aviance	G.Beene - Grey Flannel Revlon - Chaz
1975	Nina Ricci - Farouche	Paco Rabanne - Paco
1974	Revlon - Charlie	Yves S.Laurent - For Men
1973	Chanel - Chanel No.19	neuděleno

Desatero otázek...aneb co všechno byste povšechně měli vědět o parfémech

1. Co je to parfém, toaletní a kolínská voda?
Parfém obsahuje 15 až 30 % kompozice, toaletní parfém nebo Eau de parfum 8 až 15 % kompozice, toaletní voda nebo Eau de toilette 4 až 8 % kompozice v kocentrovaném lihu. Kolínská voda (Eau de cologne) obsahuje 3 až 5 % kompozice ve zředěném, často 70%ním lihu (obsahuje 70 % ethanolu).

2. Jak si vybrat správný parfém nebo podobný výrobek?
Především podle vlastního vkusu. Nikdy nevybíráme vůni podle "vzorku" připraveného aplikací parfému nebo podobného výrobku např. na vatový tampón nebo do krytky spreje, který je pak delší dobu ponechán volně na vzduchu. Takovýto "vzorek" vůně neodpovídá vůni výrobku v uzavřeném obalu.

3. Je pravda, že stejný parfém má u různých uživatelů poněkud odlišnou vůni?
Ano, je to pravda. Každý člověk má svou vlastní specifickou vůni. Závisí to na vlastnostech jeho pokožky, způsobu výživy a životních zvyklostech. Parfém, který u jednoho uživatele voní velmi příjemně, může na pokožce jiného uživatele působit poněkud odlišně.

4. Mění se vůně parfému, požije-li uživatel např. ostře kořeněné jídlo?
Vůně parfému se nemění, mění se však vůně pokožky, která vyzařuje vůně metabolické přeměny požitého pokrmu. Tato změna je příčinou toho, proč v komplexu s vůní parfému vyznívá celkový dojem odlišně od vůně parfému samotného.

5. Může parfém ovlivnit náladu?
Ano, velmi. Vůně působí bezprostředně na psychickou rovnováhu. Příjemná vůně dokáže velmi rychle zlepšit náladu, ale naopak, pronikavá, velmi intenzivní vůně zneklidňuje a může vyvolat i určité potíže.

6. Existují erotizující parfémy?
V zásadě ne, alespoň ne ve smyslu bezprostředně působícího afrodiziaka. Ale příjemná vůně, kterou používá objekt vašeho zájmu, působí přesto dráždivě. Čím je však vůně svěžejší nebo ovocnější, tím jsou tzv. dráždivé účinky menší.

7. Existují pravidla, jak se má parfém používat?
Ano. Parfém nikdy nesmí "tyranizovat" okolí. Zde více než kde jinde platí zásada, že méně je vždy více. Během dne je žádoucí používat lehčí toaletní nebo kolínské vody. Parfém samotný má být používán pouze pro výjimečně a slavnostní příležitosti. Je vhodné volit vůně také s ohledem na roční období. Pro teplé letní dny jsou jako stvořené svěží květinové, případně citrusové vůně a jejich četné modifikace. V chladných ročních obdobích se uplatní spíše těžší balzamické i orientální typy vůní. To samozřejmě nemá být železným pravidlem. Výběr vonné garderoby každé ženy se řídí jejím osobním vkusem a způsobem života.

8. Proč se nemá současně používat více různých vůní?
Každý parfém je jedním harmonickým celkem. Použije-li se současně jiný a odlišně intenzivně vonící přípravek, dochází často k disharmonii, která ve svém komlexu může vyvolat nepříjemný dojem.

9. Jak a kde se má parfém "nosit"?
Je to především otázka koncentrace. Uvažuje-li se ona proslulá kapka nanesená za ušním boltcem, je tím zpravidla míněn parfém. Všeobecně se parfém nanáší na místa, kde je pod pokožkou nejvíce krevních vlásečnic, tj. do loketního důlku, ale i do pokolení - do míst, kde je pokožka nejteplejší a kde se vůně parfému plně rozvine. Parfém se také nanáší na vlasy, těsně nad pokožku hlavy. Mimořádně dobře vyniká parfém na oděvech z přírodních materiálů a na kožešinách, nedoporučuje se však nanášet jej např. na bílé a světlé oděvní součásti, zejména pak ne na přírodní hedvábí.

10. Jak dlouho je parfém použitelný a jak se pozná, že není již zcela v pořádku?
Není-li flakon s používaným parfémem vystaven účinku denního světla a teplotám vyšším než asi 20°C, vydrží půl roku i déle. Parfém v originálním neotevřeném flakovu však vydrží i déle než rok. Parfém, jehož barva se mění, většinou ve tmavší odstín a kolem jehož uzávěru se usazuje pryskyřicový prstenec, je zpravidla starý. Také kyselá a pryskyřičná vůně signalizuje, že parfém nebo podobný výrobek má svou dobu použitelnosti již za sebou.

I parfémy mají své kategorie...

Dle nejnovějšího způsobu třídění rozeznáváme následující skupiny vůní: (třídící systém vypracovaný skupinou Haarmann - Reimer). Parfémy různých značek dělíme na 6 hlavních skupin s podskupinami.

1 - květinová
(převážně dámská)
květinově zelená (např. Chanel No.19)
květinově ovocná (např. Givenchy Amarige)
květinově svěží (např. Dior - Diorella, Diorissimo)
květinově květinová - fantazie (N.Ricci L´Air du Temps, Anais)
květinově aldehydická (např. Chanel No.5)
květinově sladká (např. Dior - Poison)

2 - orientální
(dámská i pánská)
orientální sladká - ambrová (např. Dior - Dune)
orientální kořenitá (kořeněná) (YSL - Opium)

3 - chyprová (cypřišová)
(dámská i pánská)
chyprově ovocná (např. Joop Femme)
chyprově květinově animální (např. Dior - Miss Dior)
chyprově květinová (např. Paloma Picasso)
chyprově svěží (např. Halston)
chyprově zelená (např. Dior - Fahrenheit)
chyprově dřevitá
chyprově juchtová (kůže)
chyprově tabáková
chyprově jehličnatá (např. Guy Laroche - Drakkar Noir)

4 - fougerová ( čti:fužér)
(převážně pánská)
fougerově svěží (např. Davidoff Cool Water - pánsk.)
fougerově květinová (např. Paco Rabanne Pour Homme)
fougerově dřevitá (např. Kouros)
fougerově sladká - ambrová (např. Brut)

5 - citrusová
(převážně pánská)
citrusově květinová (např. Dior - Eau Sauvage)
citrusově fantazijní (např. Armani pour Homme)
citrusově zelená (např. Guy Laroche - Drakkar)

6 - levandulová
(převážně pánská)
levandulově svěží (např. Yardley, Avon, Shiseido)
levandulově kořeněná (např. Halston 101)

X - mošusové
(Mošusově vonící látky mohou být univerzálně použity ve všech kategoriích).

1) Květinová vůně

a) květinově zelená
Obsahuje většinou prvky vůně jako iris (kosatec), galbanum (pryskyřice získavaná z některých íranských a afrických mrkvovitých rostlin). Svěží (emancipovaná) vůně.

b) květinově ovocná
Obsahuje většinou prvky vůně jako ananas, broskev, meruňka, cassis (černý rybíz), jablko. Utěchto vůní bývá velmi výrazná ovocná složka.

c) květinově svěží
Obsahuje většinou prvky vůně jakokonvalinka, narcis, hyacint, pomerančové květy. Může být přidán i bergamot, jasmím, nebo i vůně čerstvých zelených trav. Vůně jarních květů.

d) květinově květinová - fantazie
Obsahuje většinou prvky vůně jako růže, jasmín, ylang-ylang, narcis, tuberóza, iris, karafiát. Něžné romantické vůně, které obsahují obsahují většinou četné silice z květů. Nejrůznějšími kombinacemi vznikají tzv.vůně bílých květů. Vůně těchto květů je teplá až narkotická. (např. Cacharel Anais Anais).

e) květinově aldehydická
Květinové prvky jsou zde kombinovány zejména se skupinou alifatických aldehydů. Aldehyd (ze slov alkohol a dehydrogenatum) je bezbarvá organická sloučenina, která vzniká oxidací nebo dehydrogenizací alkoholu. Tyto parfémy jsou elegantní a typicky ženské. Nejslavnější je Chanel No.5.

f) květinově sladká
Těžké intenzivní kreace vůní složené z nejtěžších květinových vůní.

2) Orientální vůně

a) orientální sladká - ambrová
Obsahují většinou prvky jako květinové, balzamicko-animální, citrusové, vanilková ambra. Mnohdy doplněna o zelené a kořeněné vůně, ke kterým se ještě přidávají sladké ambrové komponenty. Pro pánskou variantu se přimíchává ambra, medové aroma a vanilkový základ.

b) orientální kořenitá (kořeněná)
Obsahuje většinou prvky jako muškát, hřebíček, skořice, karafiát, ambra, cedr, santal. Také se přidává jasmín, ylang-ylang, a některé saliciláty.

3) Chyprová (Cypřišová) vůně

a) chyprově ovocná
Typická těžká vůně ovoce, jejíž hlavní složkou je broskev.

b) chyprově květinově animální
Tato komponenta je oblíbená u mužů i žen. Animální složky jí přidávají na ženskosti, natrpklá vůně kůže je zase mužná.

c) chyprově květinová
Obsahuje většinou prvky gardénie (např.Paloma Picasso), růže. Míchá se také s pačuli.

d) chyprově svěží
Obsahuje čisté cypřišové kompozice. Lehká, efektní vůně.

e) chyprově zelená
Nejlehčí, svěží odnož cypřišových vůní. Používají se prvky vonící trávově nebo listově zeleně, a také prvky dřevo-mech, jehličí, svěží listí. Např. Dior - Fahrenheit.

f) chyprově dřevitá
Obsahuje většinou prvky: - santalové dřevo, pačuli, andropogon, vetyver, cedr.

g) chyprově juchtová (kůže) a h) chyprově tabáková
Často jsou kombinovány s prvky kořenitými a bylinnými.

i) chyprově jehličnatá
Vonné látky získávané ze dřeva a výtažky z jehličí.

4) Fougerová vůně

a) fougerově svěží
Převažuje levandulová složka. Obohacuje se kořeněnými aromaty, pikantními bylinami, a svěží vůní dřeva.

b) fougerově květinová
Květinovou vůni dodává pomerančový květ, brambořík, konvalinka, neroli.

c) fougerově dřevitá
Zejména moderní syntetické látky vonící po ambře a vzácných dřevech.

d) fougerově sladká - ambrová
Charakter této kompozice tvoří sladká vůně spolu s ambrou. Také se přidávají kumarinové prvky.

5) Citrusová vůně

a) citrusově květinová
Obsahuje jemné bylinné prvky. Používá se i jako unisex vůně.

b) citrusově fantazijní
Obsahuje komponenty z citrusových silic a moderní syntetické látky. Zahrnuje různé druhy kolínských vod.

c) citrusově zelená
K základní citrusové vůni se přidávají ovocné a zelené prvky.

6) Levandulová vůně

a) levandulově svěží
Neobsahuje další komponenty. K její výrobě se používá čistá levandulová vůně. Jsou to spíše osvěžující vody.

b) levandulově kořeněná
Kořeněná varianta s vůní jehličí. Zvlášť pikantní svěžest.

Historie parfémů

Kouzla, jakým na nás působí vůně,si chtě nechtě povšiml už pračlověk. Samozřejmě na základě zkušeností záhy přišel na to,že co páchne, to bývá nejen nepříjemné, ale zpravidla i zkažené a škodlivé, takže je lepší se tomu zdaleka vyhnout. Hledáme-li kořeny historie parfémů a podíváme.li se přitom do časů před vznikem písemnictví, tedy do dob starších než 5000 let, nezbývá nám - už kvůli pomíjivosti vůní -, než spolehnout se na hypotézy. Už samo označení per fumum (což znamená kouřem, skrze kouř) však napovídá, že můžeme předpokládat, že člověk již odpradávna vyrůstal a žil s vůněmi a dělil se o ně se svými bohy. Kromě nejrůznějších předmětů totiž lidé obětovali bohům i vůně.

První parfém skutečně plnil funkci dnešního deodorantu. V četných kulturách byl parfém důležitou součástí náboženských obřadů. Prvním produktem, který bychom označili za parfém, bylo kadidlo. K rostlinám, jež hrály v dávných rituálech našich předků významnou úlohu, patří vedle kadidlovníku také jalovec, různé druhy cypřišů a cedr. O starověkých způsobech zkrášlování a vonění máme více poznatků. Od Číny až po Egypt, od staré Persie po antický Řím lidé znali a používali mnoho kosmetických metod. Ve starověku byla práce s vonnými látkami velmi ceněným řemeslem, jemuž se často věnovali kněží, lékaři či jiné vzdělané osoby.

Po pádu Říma se východní vonné prostředky staly téměř nedostupnými a jejich cena značně stoupla. Ve středověku patřily Benátky k nejvýznamnějším centrům obchodu s Východem. Východní zboží (tedy i vonné oleje a parfémy) mělo takový úspěch, že Evropa si žádala stále větší přísun a Benátky se staraly o jejich dovoz. Obchod s vonnými přísadami usnadnily vědecké pokusy Arabů - uplatněním destilace bylo možné snáze převážet vonné látky v podobě extraktů(výtažků).Umění destilace se dále rozvíjelo a přineslo překvapivý výsledek: byla nalezena aqua vitae, jmenovitě koncentrovaný alkohol, surovina nepostradatelná při výrobě parfémů.

Po roce 1492 (po objevení Nového světa) obohatila Amerika Evropu i ostatní svět novými voňavými květy a rafinovanými parfémy. V období renesance se velice rozvinula výroba parfémů. Francie dlouho nebyla parfémovou velmocí. Ačkoli to zní jako paradox, francouzské voňavkářství vděčí za svůj rozkvět "hygieně", respektive spíše "nedostatku hygieny". Město Grasse (na jihu Francie) se stalo centrem výroby parfémů. Další revoluce ve vývoji voňavek nastala na přelomu 17. a 18. století: tehdy se poprvé objevila kolínská voda.(Pojmenování dostala po městě Kolín). Také v Německu pilně pracovali průkopníci moderní parfumerie. Musíme se zmínit také o nejslavnější kolínské nazývané "4711", která spatřila světlo světa téměř 100 let po první kolínské vodě. Kosmetické přípravky a parfémy jsou již více než sto let spíše prostředky diskrétní péče o krásu. Historie vůní dneškem nekončí, protože parfémy jsou stále se obměňujícími osobitými výrobky lidské civilizace.