Obsáhle o výrobě parfémů II

Extrakce

Některé aromatické rostliny obsahují vedle silic i vonné látky, jejichž získávání destilací s vodní párou má pro nízký tlak jejich výparů jen malý stupeň účinnosti, nebo je jejich výroba obtížná pro jejich snadnou rozpustnost ve vodě. Extrakce neboli luhování pomocí rozpouštědla může být prováděna za nízké či vysoké teploty vonnými nebo ne aromatickými rozpouštědly. Kromě vonných látek obsahuje extrakt i některé látky rozpustné v použitém rozpouštědle (pryskyřici, tuk, vosk, barvivo). Kvalita extraktu se mění v závislosti na rozpouštědle a použité technologii extrakce.

Extrakce organickým rozpouštědlem se provádí zpravidla za tepla, teplota závisí na bodu varu rozpouštědla. Používají se tato rozpouštědla: pet-rolether, benzen, chlorované uhlovodíky, aceton a alkoholy. K výslednému produktu se dospěje v mnoha případech ve dvou krocích. Rostlina se nejprve extrahuje tukem nerozpustným ve vodě a takto získaná konkrétní silice se rozpouští v lihu. Po oddělení látek v lihu nerozpustných se získá absolutní silice, která je rozpustná v silicích i v lihu.

Zvláštním způsobem extrakce aromatickým rozpouštědlem je luhování plynem zkapalněným pod tlakem. Používá se k tomu oxid uhličitý, uhlohydráty a freony. Takto získané produkty neobsahují zbytky rozpouštědel a proces prováděný prakticky za pokojové teploty umožňuje těžit i sloučeniny citlivé na teplo.

Extrakční postupy prováděné pod vysokým tlakem, vyžadují nákladná zařízení a drahá, často velmi hořlavá rozpouštědla. Proto se rozšířily jen tam, kde vonnou látku nelze získat destilací s vodní párou.

Anfleráž (z franc. enfleurage)

Při použití tohoto postupu se skleněný plát pokryje vrstvou tuku, na niž se pokládají do rámů květy (květ pomerančovníku, jasmín). Tuk do sebe nasává jejich silice. Květy se denně vyměňují a nakonec se odebere i tuk. Takto vzniklá pomáda se rozpouští v lihu a výsledná látka se získá následnou destilací. Anfleráž se používá především v jižní Francii.

Lisování

Silice citrusů (pomeranče, citronu, mandarinky, grapefruitu) jsou velmi citlivé, již za teploty 100 °C podléhají zkáze a nedají se tedy kvalitně získávat destilací s vodní párou. Tyto silice se proto získávají studenou cestou, lisováním nebo drcením kůry s následným odstředěním. Ovocná šťáva, která spolu s olejem vzniká, není vůbec vedlejším produktem, často je cennější než samotná vonná silice.

Komponování vůní

Konzervováním hutných silicových koncentrátů, které jsme získali výše zmíněnými procedurami a samozřejmě vonných složek jiného původu, se teprve začíná práce vyžadující dlouhodobé experimentování a rozsáhlé chemické a "pachové" znalosti: vytváření vonných kompozic.

Sami jistě znáte ze svého okolí lidi, kteří jsou pověstní svým dobrým čichem, dokážou ve společnosti říci, jaký parfém kdo použil, nebo oznamují přítomnost nějaké vůně či zápachu již v době, kdy je ještě málokdo zaznamenal. Prostě už jsou tak ustrojení, milostivým během osudu jim je dopřán dar mezi vůněmi ostřeji rozlišovat, případně rozpoznat dříve relativně méně molekul vůně než běžný člověk. Prakticky od dětství mají k pachům a vůním bližší vztah, napůl nevědomky, napůl vědomě je vyhledávají, protože jsou pro ně přitažlivé nebo disponují informačním obsahem. Snadno vůně zaznamenávají, někdy si je intuitivně spojují s událostmi, situacemi a osobami. Určitá vůně může v každém zpětně vyvolat vzpomínky ponořené do zapomnění, na vůně babiččiny kuchyně dráždící mlsný jazýček, na pach rodné hlíny vzbuzující stesk po domově nebo na vůni matčiných šatů a vůni těla opravdové lásky si vzpomíná každý.

Takzvané "nosy" jsou mnohem schopnější, neboť od narození jsou na toto všechno velmi citliví. Na dobré a špatné pachy. Od pachu příznačného pro strach, shnilé maliny či čerstvá játra až po vůni kulatin sušících se na slunci stejnou měrou. Tyto vůně vycítí i nevědomě a když se objeví znovu, vzpomenou si na ně. Obvykle vždycky ke všemu přivoní a v dětském věku ani ne diskrétně očichávají všechno jako štěňata. Jen tak pro zábavu si v hlavě porovnávají a podle svých znalostí určují, kam je zařadit. V této systematické práci nerozlišují podle sympatií, uplatňují stejná kritéria jako vědci zabývající se systematikou. Setkají-li se s nějakou variantou vůně, pocítí rozdíl, zaregistrují ho a "uloží" do paměti.

Fantazie tvůrců parfémů z těchto znalostí těží. Praví tvůrci vůní své schopnosti po dlouhá léta uvědoměle rozvíjejí k dokonalosti pomocí speciál ních cvičení, až se z nich stanou nenapodobitelní parfuméři. Dnes už je to jen kuriózum, ale při psaní této knihy jsme se opírali také o jednu učebnici odborné průmyslové školy zpracování rostlin z roku 1961 s názvem Kompozice vůní a parfémy*. Kniha je dokladem, že v Maďarsku existovalo nejen pestré rostlinné bohatství základních surovin vynikající kvality, ale že tu v kosmetickém průmyslu probíhala na poli vůní i skutečná odborná výuka. Metody této výuky zůstaly téměř neměnné memorování, rozpoznávání vůní a parfémů, jejich určování, kompozice značkových vůní, napodobování vůní nejprve podle receptu a následně podle čichu a konečně samostatná tvořivá práce. Ovšem dnes s rozvojem botaniky a nauky o jednotlivých látkách, má fantazie parfumérů k dispozici mnohem více vonných materiálů.

Počet sloučenin používaných ve voňavkách se podle chemických katalogů Aldric/rs Fla-vors & Fragrance Catalog a The Research Institute For Fragrance Materials 1992 Cross Reference List pohybuje kolem 1500. Toto číslo však zachycuje jen konkrétní chemické vzorce a představuje pouze počet jednotlivých, z analytického hlediska vyčištěných sloučenin, které disponují určitou vůní, nebo jsou vonnými komponenty, jež mají jiný účel. Počet základních variant vůní se nadto ještě zvyšuje v závislosti na oblasti sběru, druhu nebo ročníku - podobně jako u vína, obměnami variant vinných látek tvořících rozmanité komplexní směsi. Lze si tedy představit, jak vážná studia ve spojení s genialitou vyžaduje základní nauka potřebná k tomu, aby tvůrce parfému věděl, co v této nepředstavitelné směsici vůní hledat.

Když to již nalezl, může začít komponování.Pod technikou sestavování vůní rozumíme proces, jehož pomocí dáváme vzniknout vonným kompozicím z přírodních a syntetických vonných materiálů. Vonné kompozice jsou směsi a jejich složky pak plní rozmanité funkce, mohou i být základní látky (báze), pomocné látky (adjuvanty), zušlechťující a obrušující prostředky a fixátory.

Bázemi nazýváme látky tvořící základ vonných kompozic, na nichž celou kompozici vystavíme. Adjuvanty hrají pomocnou roli při vytváření vůně kompozice. Zušlechťující prostředky vůni zjemňují a oživují. Obrušující vůně tlumí drsnost některých vonných kombinací, jako když drahý kámen zasadíme do zlatého osazení. Zarovnávají některé "vyčnívající rohy". Velmi důležité jsou i fixátory. na nichž spočívá trvanlivost vůně.

Vonné kompozice se odpovídajícím způsobem zředí a ošetří a nádherně zabalené pak vytváří rozmanité podoby voňavek.

K vytvoření skutečného parfému je navíc samozřejmě potřebná fantazie, inspirace a umělecká genialita, s níž tvůrce za pomoci neviditelné neslyšitelné a nehmatatelné múzy vůní spolehlivě formuje parfém do dokonalého a nenapodobitelného tvaru, jakým je například Mozartův flétnový koncert nebo Michelangelova socha. Jedinečná a neopakovatelná práce. Znalosti takového "odborníka na vůně" jsou velmi ceněné, známé značky platí velkým jménům za jeden dobrý "recept" mimořádně dobře.

Zdroj: www.marianet.cz