Odvážná Caron

Když se řekne Caron, mnohým parfémovým nadšencům se vybaví honosné pařížské butiky, kde v křišťálových urnách nonšalantně spočívají ty největší voňavé delikatesy, které přetrvaly celá desetiletí. Někomu zase na mysli vytane mistrovské dílo Ernesta Daltroffa, jenž tehdy ještě malou parfumerii Caron zakoupil v roce 1904 a parfémy zde vyráběl až do své smrti v roce 1940. Další si pak povzdechnou nad nesmrtelnou krásou parfémů, z nichž každý vyzařuje sílu a zároveň jemnou krásu ženy, jež se netočí jako slunečnice za nejnovějšími módními hity, ale s citlivostí sobě vlastní rozpozná, která z vůní ji dokáže podtrhnout, obohatit a celkově zušlechtit...


Tentokrát tu mám pro vás rovnou tři "caronovské" recenze...


Jako první si představme květinově aldehydovou Nocturnes (1981), jejíž tvůrcem je parfumér Gerard Lefort. Začátek je něžný jako pomíjivé červánky, kdy den odchází a večer tiše šeptá o snech a kouzelné noční náladě. Do toho všeho hraje nekonečně tklivá hudba a okolo šustí stromy. Kdybych to měla přeložit do běžného jazyka, řekla bych, že Nocturnes začíná velice příjemnými tóny pomerančů a pomerančových květů, které jsou opravdu pouze nepatrně naloženy v bublinkové mýdlové vodě. Srdce je již odvážnější, protože na povrch se najednou vlomí bílé květy v čele se silnější tuberózou. Přesto Nocturnes stále zůstávají tiché, tklivé, jemně sladké a neskutečně komorní...



Druhá recenze se bude odehrávat ve znamení Vánoc, jelikož si v krátkosti představíme Nuit de Noel (1922), která je počinem již zmiňovaného Ernesta Daltroffa. Narovinu vám říkám, že o Nuit de Noel (v překladu Vánoční noc) vůbec neuvažujte, jestliže těžké gurmánské orienty vašemu nosu zhola nic neříkají nebo jej v horším případě iritují. Na druhou stranu Nuit de Noel zcela jistě potěší milovnice těžké vůně růží, exotické ušlechtilé mýdlovosti ylang-ylangu a vzácných dřev. Jedná se totiž o poměrně suchou orientálně květinovou vůni, v níž se před vámi zjeví zralá červená růže. Potopte ji do likéru z dřev, přidejte trochu jehličí, jemně nasekané mýdlo a kapičku vodky a máte před sebou Nuit de Noel v celé její parádě... Podotýkám, že tento parfém nejlépe vynikne večer a zahřeje v nekonečně dlouhých ledových zimních dnech.


Na závěr si ještě představme Bellodgiu (1927), kterou rovněž "spáchal" Ernest Daltroff. Bellodgia vyjadřuje neutuchající lásku tohoto parfuméra, která patřila jeho milovaným růžím. Bellodgia je tedy soliflór (parfém jedné květiny), který má vyjádřit atmosféru malého italského městečka na březích jezera Como. A jaká je tedy caronovská růže? Krásná, ušlechtilá, plná a harmonická. Aby takto působila, je doplněna o lehce kořenitou a pompézní vůní karafiátu, oslazená ještě jemným fialkovým práškem a konvalinkou. Přesto je to stále růže - neskutečný majestát, vznešenost a sebevědomá okázalost. Na druhou stranu musím říci, že jestliže máte do kapsy momentálně hluboko, zkuste Bellodgii nahradit velice povedenou růžovou toaletkou přírodní kosmetiky Lavera, která by vám měla přinést téměř totožný čichový vjem...



Vyzkoušeli jste? Napište svou vlastní recenzi nebo klidně jen názor do komentáře...