Vůně jsou maličké světy, které odhalí svá tajemství jen tomu, kdo je bude milovat...

neděle 14. června 2009

Arabské tajemství vůní i emocí




Když to tak všechno vezmeme kol a kolem, my Evropané jsme vlastně parfémy a vůněmi dotčeni teprve chvíli. Tedy alespoň s porovnáním s kulturami, které se nacházejí východně od nás a kde voňavkářské umění provozují již více než 5000 let. A možná ještě i dnes platí, že se od nich máme hodně co učit...



Tentokrát se pojďme podívat, jak jsou na tom s voňavkářským uměním východní sousedé nám v podstatě nejbližší - Arabové. Říkám si, zda má vůbec smysl zavalit vás suchou teorií a historií a naprosto zůstat vzdálená tomu, čemu můžeme říkat "jádro pudla". Umění vyrábět a používat parfémy je totiž záležitostí navýsost emocionální a plést zde racionalitou prodchnutý evropský rozum by všechny voňavé krásy světa akorát zploštilo či zahubilo.


Přesto si alespoň v krátkosti povězme o jednom významném člověku, který ve škole jistě neušel vaší pozornosti. Tím člověkem není nikdo jiný než slovutný lékař, filosof a alchymista Avicenna. Ano, byl to právě on, komu se připisuje objev slavné metody destilace aneb způsobu, jak z křehkých voňavých bylin, lístečků, lístků a nejrůznějších květů dostat jejich voňavou tresť. To je všechno? Ne, Avicenna také napsal Kánon lékařství, kteréžto dílo se stalo nepostradatelnou lékařskou příručkou na dalších celých 500 let a po celý svůj život zřejmě běhal po lesích, pouštích, stepích a nivách, aby shromáždil téměř neskutečné množství rostlin a jejích léčebných či terapeutických účinků.

A co se dělo poté? Inu, rozsáhlé perské oblasti například sloužili k pěstování růží: které se staly se zdrojem slavného růžového oleje a Bagdád – město pohádek tisíce a jedné noci – se stal městem vůní. Bylo také objeveno ještě další velké množství voňavých rostlin a rovněž pižmo, které se prý dokonce míchalo do malty připravované ke stavbě mešit a nových paláců.


Následně vůně a tajemství jejich destilace i výroby vtrhly do Evropy spolu s kořistmi křižáckých vojsk. První etapa evropského voňavkářství nastala ovšem až v 16. století, kdy Kateřina Medicejská, která přijela z Itálie, aby se provdala za budoucího francouzského krále, zavedla v Paříži parfémy jako módní novinku. A mohli bychom pokračovat dál a dál, dostat se až do Grasse a ještě mnohem blíže současnoti. Ale to již pro naše účely neposlouží, proto se vrhněme přímo do víru vůní a nechme se unášet jejich úžasnou arabskou intenzitou, poctivostí, majestátem, noblesou a samozřejmě také kvalitou...



Jako první si vezměme na paškál Kashkhu, kterou vyrábí Swiss Arabian Perfumes Group, což je společnost, která v oblasti výroby parfémových olejů patří k lídrům na Středním Východě. Vznikla v roce 1974 a úzce spolupracuje se švýcarskou firmou Givaudan Roure, proslavenou svou parfumérskou školou, ale zároveń vůbec vším, co se týká parfémů a vůní. Kashkha se dá popsat asi tak, jako bych někomu měla přiblížit život na planetce B347 - zkrátka a jednoduše se slovy vystihnout nedá. Buď ji přijmeš v její složité jednoduchosti, přečteš si k tomu spis O Vědomé nevědomosti (De Docta Ignorantia) od renesančního myslitele Mikuláše Kusánského a sedneš si v mystickém pohroužení na balkón, nebo budeš jako největší hnípal zkoumat složení a pěkně po evropsku sčítat, odčítat a matematicky analyzovat, abys nakonec zjistil, že na Kashkhu platí teorie emergence jako vyšitá - prostě najednou se její vůně zjeví a ty zůstaneš stát jako opařený... Ale dobrá, pak bych tady byla akorát tak jen proto, abych psala o parfémech meditativní spisy a oslavné ódy či básně. Zkusím vám tedy tento opravdu velmi zajímavý parfém přiblížit. Představte si rajskou zahradu - jsou v ní jablka, hrozny a všelijaké ovoce, z nichž neustále prýští míza a šťávy. Poté si zkuste v hlavě ještě udělat obrázek vyprahlé pouště, jejíž pach pohlcují paprsky slunce a proměňují jej v éterický olej plný sladkého, ale i hořkého koření. A pak je tu také šafrán, jehož vůni možno označit za nadpozemsky optimistickou, slunečnou a mysteriózní... Nic? Hold, co naděláme...dál moje popisné umění nesahá...


Pojďme však dál, třeba zde budou mé schopnosti více ku pomoci. Další vůní od stejnojemnné firmy je například Rakaan. Tady se již pohybujeme spíše na poli svěžesti a ledu, ovšem aniž bychom opustili syté a poctivé umění Arabů a aniž bychom tuto vůni zaměnili s kteroukoliv jinou s moderních evropských a amerických svěženek. Když jsem se sama sebe ptala, jaké emoce ve mne tento parfém vyvolává, ihned mne napadl stud. Takový ten krásný a dnes málo viděný stud, který se zračí v očích tajemné arabské ženy, jež si není vědoma své krásy, jelikož ji musí po celý svůj život skrývat. Rakaan je založen především na čerstvě posekaném listu aloe vera, který se v dokonalém a harmonickém souznění mísí s hřejivým aroma hřebíčku a kořenitým karafiátem. Je to vůně sice ledová, ale majestátně a velkolepě krásná...


Jako další představím prý nejpopulárnější arabské pižmo, které vyrábí firma Al Sinan. Jmenuje se jednoduše White Musk a voní...inu jako bílé pižmo. Toto však podle mne není žádný handicap, právě naopak - aby něco vonělo jako něco je de facto uměním, které u nás jen málokde potkáme. Většinou jsou naše nosíky krmeny růžemi a la Valentino Rock n´Rose, kde popravdě žádnou růži a její noblesu necítím, nebo šeříkem a la Lanvin Eclat d´Arpege. Jestliže nevíte, jak voní bílé pižmo, tak vězte, že smyslně a přítulně zároveň, zkuste si představit vůni peří, která je zalita malinkatou kapičkou sladkého rumu a máte pižmo jako vyšité.


Předposlední vůní je Mukhallat AlManara AlMakkeah (zřejmě něco jako směs vonných silic mešity v Mecce?) firmy Majid M. Atarji. Tak tady mi slova docházejí již dvojnásob. Zmohu se jen na: "kolikrát za život se vám poštěstí, že okusíte vůni s velkým V a že vám právě tato vůně rozštěpí veškerou soudnost, navždy vryje své Jméno do kůže a zastíní vše, co jste doposud načichali?" Nene, nebojte se, nenašla jsem svou osudovou vůni a stále jsem schopná racionálního úsudku, jen mne uchvátilo naprosto harmonické, nezaměnitelné a přitom neskonale syté spojení orientální ambry, šafránu, růže a...oudu. Co je to oud? Je to krásná, i když nemocná míza Aquilárie, stálozeleného stromu dosahujícího výšky 18–21 metrů, v ojedinělých případech až úctyhodných 40 metrů! Jeho domovem je celá jihovýchodní Asie, od Číny, přes Vietnam až po Indii.


Jako poslední si vezmu pěkně na paškál Mukhallat Al Oudh od firmy Rasasi. Tato vůně se již mnohem více podobá orientálním evropských parfémům, přesto v sobě skrývá něco arabsky posvátného, ženského, čistého a možno říci i romantického (ovšem ne v moderně evropském slova smyslu - romantický zde není růžový, ale mnohem spíše něco jako líbezný, čarokrásný, ženský...). Vůně je pro mne ovocnou zahradou, která se cele noří do pozdních zlátnoucích paprsků slunce. Cítím v ní jahody, jablko, oud, spoustu tajuplného koření a především nekonečnou pozitivní energii, pakliže i ta má svou vůni...


Kde tuto všechnu nádheru alespoň očichat? Ne, nedoporučím vám daleké cesty do Orientu, spíše vás odkážu na jednu moc milou a energickou paní ze Slovenska, která je snad ve zdejších krajích jediná, která vůně nejenom prodává, ale také jimi žije. Stačí kliknout zde a ponořit se do úplně jiného světa, do světa parfémů, vůní, umění a možná i jakési nostalgie... Parfémy si na stránkách můžete zakoupit jak v celých baleních (za velmi příznivé ceny), tak také ve formě odstřiků či vzorek doslova za pár kaček...


Vyzkoušeli jste? Napište svou vlastní recenzi nebo klidně jen názor do komentáře...


Žádné komentáře:

Okomentovat